Současný vývoj ve světě dělá někdy dojem, že nikdy před tím nebylo tolik chaosu na tolika úrovních a nehrozilo tolik nebezpečí jako dnes. Můj názor je, že lidé nikdy nebyli lepší nebo horší jako dnes. Rozdíl vidím v tom, že dnes je díky komunikačním technologiím svět tak propojený, že téměř jakýkoli zlý, ale i dobrý skutek, může mít téměř okamžitý vliv na dění téměř v kterékoli sociálně-kulturní skupině, téměř kdekoli na světe.
Potenciál dobrých a zlých skutků roste vskutku exponenciálně. Paradoxním výsledkem podobného vývoje je, že namísto řešení vlastních problémů, můžeme pohodlně řešit problémy jiných lidí, zemí či kultur, resp.podlehnout víře, že je skutečně řešíme. Příkladem je nyní situace kolem Norska a jeho systému sociální a právní ochrany dítěte. Namísto řešení problémů v této oblasti nebo dokonce zájmu o podobné problémy ve vlastní zemi, spousta Čechů směřuje svoji pozornost a přebytečné negativní emoce do právně a civilizačně vzdálené země, do institucí a lidí, které nezná a možná je v životě ani nepotká. Někteří z těchto naších spoluobčanů mají jistě něco společného s lidmi, kteří potřebují svět nejenom vnímat, ale i přetvářet podle své psychické reality.
Společným jmenovatelem lidí s psychopatickou strukturou osobnosti je distorze vnější reality. Dosahují jí tak, že svoji vnitřní (subjektivní) emoční zkušenost silně projikují do vnější (objektivní) reality (např. do cizinců, uprchlíků, židů, Romů…..), a zároveň se nevědomě snaží vnější realitu deformovat tak, aby odpovídala tomu, jak věci vnímají a co cítí. Domnívám se, že podobný mechanizmus je společný nejen všem rodinným násilníkům, rodičům týrajícím svoje děti, ale i zločincům, aktuálně typu bojovníkům Islámského státu, Asada či Putina. Není náhoda, že vedle zbraní tyto zločinci používají právě dezinformační kampaně, založené na výrobě falešných a deformování objektivních informací, majících dosah do každé domácnosti, a do myslí miliard lidí. Osud lidstva však nezávisí na množství válečných zločinců, ale na množství drobných, zdánlivě nenápadných “slušných” občanů, kteří jsou chorobně náchylní věřit tomu, že PRAVDA JE NĚKDE JINDE (než ve skutečnosti je).