Včera se v Praze uskutečnil pochod “Pro life aktivistů” na obranu “nenarozeného” života” a “přirozené ” rodiny, a proti “genderové ideologii”. Zúčastnily se ho asi stovky možná tisíce dospělých a dětí, porozených zřejmě přirozeně a svými přirozenými rodiči.
Přiznám se, že podobné pochody, stejně jako potraty nemám vůbec rád. Umělý potrat považuji za zlé řešení zlé situace, pokud se to dá vůbec nazvat řešením. Dokonce připouštím, že se možná jedná o zabití člověka. V každém případě to považuji problém, který má mnoho morálních a psychologických úskalí. Jsem si však vědom i toho, že můj subjektivní (jak jinak) postoj vyplývá z bezpečných úvah odvozených jednak z toho, že jsem muž i z toho, že žiji v relativním pohodlí, zřejmě v nejlepší části světového univerza. Uznávám také, že ačkoli jsem se před dvěma lety musel konfrontovat s “tématem” eutanázie u své nejbližší osoby, “téma” umělého potratu jsem u žádné své partnerky zatím (díky Bohu) řešit nemusel. Nemůžu dopředu vědět, jak by moje názory a postoje obstály v konkrétní situaci s někým, koho miluji a koho si velmi vážím. Zbývá mi být vděčný a děkovat Bohu, že mě podobné zkoušce zatím nevystavil.
Na druhou stranu…Jak členové a zastánci “přirozených rodin” zřejmě tuší, “Prozřetelnost” nadělí často i to, co si nejméně ze všeho přejeme, a na co třeba nechceme ani pomyslet. Pokud by se tedy mé partnerce a mě mělo narodit děťátko, velmi si přeji, aby se narodilo do společnosti, která ho učí vážit si jiných, rozuměj odlišných lidí, tedy nejen těch, kteří budou vypadat stejně jako já, nebo on, ale (hlavně) ty, kteří budou žít úplně jinak, v jiných rodinách, bez rodin, nebo budou věřit jiným věcem a budou se chovat i jinak, než my.
Přeji si, aby se moje dítě mohlo svobodně učit o tom kdy a jak zahájit hodnotný sexuální vztah, aby mohlo být poučené o tom, před kým a jak by se mělo chránit, aby se mohlo dovědět o zákonných i nezákonných možnostech, které život (“prozřetelnost”) nevyhnutně přináší a aby mělo vždy možnost volby. Doufám, že pro život.