Breivik
Napsal uživatel Peter Pöthe
Pondělí, 16 duben 2012 10:41
Norského hromadného vraha soudí Norský soud, před celým světem a v přímém přenosu. Dnes se čte žaloba, včetně jmen obětí. Další dny jsou vyhrazeny pro jeho obrannou řeč. Když dnes Breivik po prvé vstoupil do soudní síně, pozdravil soud jakýmsi fašistickým pozdravem a na všechny se usmíval andělským úsměvem. U psychopatů nic neobvyklého. Úsměvy mu opětovali přítomní představitelé státní moci, kteří šli za ním potřást si navenek přátelsky rukou. Jako první mu s úsměvem potřásla rukou státní zástupkyně.
V nejbližších dnech bude mít díky přenosu TV tento vyšinutý vrah největší publikum, které měl jakýkoli fašista či hromadný vrah v historii. Stovky milionů lidí bude moct přesvědčovat a poučovat o tom, proč je vraždit správné a odůvodněné. Tisíce neofašistů u nás a ve světě budou mít nového hrdinu, někoho od kterého se mohou mnohé naučit a kdo jim dá argumenty pro jejich ideologii a zlo, které v nich přebývá. Proč? Kvůli právům na informace? Kvůli demokracii?
Myslím si, že slabost a největší riziko demokracie neleží v rovnoprávnosti všech občanů, ale ve falešné korektnosti a neautentičnosti, která lidem nedovoluje chovat se tak jak doopravdy cítí, a která je živnou půdou pro asociální psychopaty. Ale to není vlastnost demokracie, ale lidí.
Aktualizováno ( Pondělí, 16 duben 2012 12:02 )
Jak to sakra je?
Napsal uživatel Peter Pöthe
Úterý, 10 duben 2012 12:15
Kamarádovi umřel kamarád. Už třetí za poslední rok. Došel do věku, kdy rakovina nebo infarkt nejsou jen abstraktní pojmy ale konkrétní hrozba konkrétních lidí. Kamarád je zoufalý. Nedávno se mě ptal proč musel umřít tak slušný a užitečný člověk, jakým podle jeho názoru jeho kamarád byl…ptal se mě “proč neuímrají svině”, lidi, kteří podle jeho názoru dlouhodobě škodí, anebo nic dobrého nepřinášejí ..jako nějaký africký diktátor, nebo Robert Fico, prezident Asad, soused, který zneužívá svoji dceru a bije manželku, nebo Jožo Ráž…Odpověděl jsem mu, že takto přemýšlí proto, že se sám cítí nyní ohrožen a že smrt dalšího kamaráda jej moc zranila…..Ale něco na tom, co říká, možná bude….
Aktualizováno ( Úterý, 10 duben 2012 12:30 )
Rodina Natálky v mediální exekuci
Napsal uživatel Peter Pöthe
Sobota, 17 březen 2012 18:45
Je to zvláštní a možná symbolické. Třetí výročí neonacistického pogromu na romskou rodinu ve Vítkově si média připomínají zprávou, že na rodinu Natálky je uvalena exekuce kvůli údajným dluhům. Maminka a její slavná dcerka jsou foceny s komentářem, že asi přijdou o dům nad hlavou. Aktuální fotky z domácnosti, místo bydliště, detaily z finančních poměrů rodiny i „přímá řeč“ údajných dlužníků, vyplňuje stránky novin a internetových serverů, kde jsou podtržené nenávistnými a otevřeně rasistickými komentáře zbabělých anonymů nebo sousedů. Představitel exekutorské komory, Prošek, si dovolí prozradit osobní údaje dotčených a mluví o „rasismu naruby“ v souvislosti s rodinou, která právě v důsledku rasismu nejen přišla o domov, bezpečí, právo na zdraví a normální život. A bohužel i o svoje soukromí a právo na slušné zacházení. To poslední, jako příslušníci romského etnika, však zřejmě neměli už dříve.
Od doby, co se před třemi lety Natálka ocitla v umělém kómatu se mnohé změnilo. Natálka se nejen vrátila do života, ale poznala svoji maminku, která na ní denně, navzdory zdravému rozumu a názorům lékařů, v nemocnici promlouvala. Na dárky a cesty do daleké ostravské nemocnice maminka utrácela rodičovský příspěvek, dokud jí jej stát nezabavil s tím, že o dítě pečuje nemocnice. Ještě dříve však musela čelit pokusům o rozdělení rodiny a umístění dalších třech dětí do dětských domovů. Cena za to, aby zůstali pohromadě, bylo nastěhování do místního psího útulku, kde rodina několik měsíců živořila. Moc soucitu, podpory a ochrany se rodině nedostávalo ani od spoluobčanů. Šířily se, a dodnes šíří, lži o tom, jak zapálili sami sebe, aby dostali lepší bydlení, jak zachraňovali z plamenů televizi namísto hořící dcery. Na druhé straně se slušní lidé spojili ve sbírkové akci, která rodině umožnila vybudovat si nový důstojný domov, který tatínek renovoval a dobudoval do té míry, že se v něm mohou cítit definitivně bezpečně doma. Mohou, ale necítí. Zejména ne v posledních dnech.
Když jsem Natálku a její rodinu před více než dvěma lety uviděl po prvé, byl jsem v šoku. Nejen z toho, jak tehdy vypadala, ale i z toho, jak sociálně a psychologicky zanedbané mohou být oběti všeobecně známého násilného aktu. Každý člen rodiny, dohromady a zvlášť, trpěl silným posttraumatickým syndromem, který jim nedovoloval normálně cítit, ani myslet. Navzdory četným potížím v sociálním a emočním fungování, které vyžadovaly okamžitou a dlouhodobou odbornou péči, však rodina držela a stále drží pohromadě. Nemyslím si, že hlavní zásluhu na tom má dobrovolná pomoc poskytovaná přáteli rodiny a sdružením Vzájemné soužití. Já, ani moji přátele, s kterými za rodinou pravidelně jezdím, jsme podobný pocit spolupatřičnosti a vzájemné úcty, v žádné jiné rodině zatím nezažili. V mé praxi jsem nezažil moc rodičů, kteří by o své děti pečovali tak vzorně a s takovou láskou, jako rodiče Natálky. Ta síla, která z nich vyzařuje, je možná výsledkem dané katastrofické události, anebo je to daná jejich kulturními a etnickými rysy. A možná je také výsledkem společenské a sociální izolace, ve které se v posledních letech paradoxně ocitli. Stali se z nich nechtěné celebrity, za které část veřejnosti snad cítí výčitky svědomí, zatímco další (větší?) část národa si na nich beztrestně odžívá temné předsudky o Romech, nezaměstnaných, zlodějích a o dlužnících. Není divu. Na rozdíl od Německa, kde se na počest obětí neonacistů svolávají parlamentní schůze za účasti prezidenta a kancléřky, naše politické elity výmluvně mlčí.
Aktualizováno ( Sobota, 17 březen 2012 18:46 )
Poznámky k PA terapii dětí XX
Napsal uživatel Peter Pöthe
Středa, 08 únor 2012 11:27
Většina rodičů a někdy i profesionálů očekávají od PA psychoterapie dítěte viditelnou změnu k lepšímu, hmatatelný výsledek, zázrak, kterému se nikomu z nich nepodařilo s dítětem dosáhnout. Často je to hlavní, obvykle nevyřčený, důvod proč dítě do terapie referují a vodí. Děti jsou naopak většinou zmatené, nevědí co mají od terapeuta čekat, čeho by měly – chtěly – dosáhnout, jaké by měly být, co by měly cítit, myslet…Jsou zmatené a nejisté a proto někdy úzkostné a smutné….
Úkolem terapeuta není vyhovět očekáváním dospělých autorit kolem dítěte, ale vyhovět potřebám dítěte. Terapeut by neměl ukázat či učit dítě jaké by mělo být, nýbrž jaké je, co cítí, přeje, čeho se bojí….Ukázat mu jakým a kým by mohlo, nikoli mělo být.
Aktualizováno ( Středa, 08 únor 2012 13:00 )
Afgánci a svět
Napsal uživatel Peter Pöthe
Pondělí, 30 leden 2012 13:30
V Afgánistánu prý jeden chlap zavraždil svoji manželku a dcery kvůli tomu, že se mu místo syna opět narodila dcera. Už slyším pseudovlastenecké ohlasy o neužitečnosti a nesmyslnosti naší pomoci v zemích jako je Afganistán. Kdekdo bude opět u piva, anebo na hradě, říkat, že se divoši se nikdy nemění, a že se nám za naši vojenskou a ekonomickou pomoc budou jen mstít. “Ochránci” české a evropské tradice si neuvědomují, že podporu a naději dostávají tímto nejen vrahové a fanatici, ale především jejich oběti. Ti si zaslouží nejen naši ochranu, ale i zastání. Škoda že tak symbolické a omezené, jakou je jim ochoten současný svobodný svět poskytnout.
“Pozitivní rodičovství”
Napsal uživatel Peter Pöthe
Pondělí, 16 leden 2012 10:07
Stat prý bude trestat a hodnotit vychovné prostředky rodičů v rámci “pozitivniho rodicovstvi”. Myslim si, že žádné pozitivní rodičovství neexistuje. Rodicovstvi je jenom jedno, neni negativni ani pozitivni. Ve vztahu dítěte a rodiče se neustále jedná o interakci, která má nevyhnutně občas formu ublížení, odmítnutí. To, co se dá “reparovat” ve jejich vztahu je například facka, či urážka. To, co se “reparovat” nedá, je trvalý nebo převážný nedostatek lásky a zájmu.
Aby se dítě správně vyvíjelo a bylo v životě převážně spokojené a štastné, mělo by být rodič “dost dobrý” (podle DW Winnicotta), tedy nikoli dokonalý ani “pozitivní”. Dost dobrý rodič je ten, který má svoje dítě mít víc rád, než nerad. A to, zda jej bude mít více rád, (nebo dokonce jenom rád, což je nereálné), žadný zákon ani úředník nezařidí. Cizí autorita může křehký a citlivý vztah ditěte a “dost dobrého” otce či matky naopak zhoršit. A to tím, že jej zpochybní jak před rodičem, tak i před dítětem.
Aktualizováno ( Pondělí, 16 leden 2012 10:26 )