Falešné obvinění se sexuálního zneužití se typicky objevuje v rozvodových sporech o dítě. Jak ukazuje případ Mia Farrow a Woodyho Allena, sedmileté dítě nedokáže vnímat realitu v rozporu s tím, jak jí vnímá rodič, na kterém je závislé.

Následky falešných obvinění nejsou jenom v současnosti a jenom na vztazích díětte s rodiči, ale bohužel se přenášejí i na další generace. Dítě, které falešné realitě poskytované obviňujícím rodičem uvěří (často nemá jinou možnost), může mít i v dospělosti problém z rozeznáváním objektivní (vnější) a subjektivní (vnitřní) reality. Význam a smysl jeho pocitů ale zacházení s vnějšími vjemy mohou být narušené a nejisté. Realita, kterou pak zprostředkuje svým dětem,může být podobně zmatená a “bezhraniční” jako obsah jejích mysli.

Celá oblast falešných obvinění z násilí na dětech patří do syndromu Munchausen by proxy. Rodič, nejčastěji matka, se v těchto případech snaží vědomě či něvedomě, uspokojit svoje emoční potřeby a léčit svoje trauma ze ztráty milovaného objektu (např.svého rodiče v minulosti) tím, že uměle vyvolá příznaky určité nemoci, či traumatu, u svého dítěte. Praktickou ukázku můžeme sledovat na zmíněném příkladu Mia Farrow vs.Wood Allen.     

ttp://mobile.nytimes.com/2014/02/09/opinion/sunday/woody-allen-speaks-out.html?referrer