Nemyslel jsem, že budu někdy komentovat Game of Thrones, ale musím. Nikoli jako filmový kritik, který by si všiml scenaristických nesrovnalostí, týkajících se třeba časové osy, účelových pornografických scén nebo psychologické nevěrohodnosti hrdinů, ale jako dětský terapeut. Vydržel jsem sice jenom 8 dílů 1. série, ale velmi mi vadil způsob, jakým jsou vyobrazeny dětské postavy, a to bez ohledu na to, kolik hercům bylo či nebylo let. Dětské postavy jsou nejenom přímými svědky a obětmi otevřených neobvykle násilných a sexuálních aktivit dospělých, ale také hrají v těchto scénách svoji aktivní roli. Jako profesionál pracující 20 let s traumatizovanými dětmi velmi nesouhlasím se stíráním hranic mezi generacemi a pohlavím. Myslím si, že tvůrci tohoto mimořádně sledovaného a tím velmi vlivného seriálu staví dětí do role aktivních účastníků těch aktivit, které v normálním životě (ještě pořád) přísluší pouze dospělým. Nechtěně tak stírají ochrannou bariéru mezi dětmi a dospělými a potencionálně tak vystavují děti riziku zlého zacházení a exponování aktivitám, které jsou pro ně rizikové a potencionálně traumatizují, protože nerespektují jejich přirozený vývoj a emoční kapacitu. Nechci znít jako moralizující dědek a neposuzuji tyto věci z ideologického, nýbrž jenom odborného pohledu. Pro ilustraci uvádím fotku z vyhledávání věku hrdinky, hned po odvysílání sexuální scény, které se účastnila. Podotýkám, že v seriálu začínala jako osmiletá hrdinka a ve scéně rozhodně na dospělou nevypadá.