Rok 2015 byl pro mě rokem loučení a ztrát, ale také rokem hledání a nalézání. Je zákonité, že ztrátu nejbližší bytosti dokážou zprostředkovat a sdílet jen ti, co nám jsou nejbližší. Moje děti a přátelé nakonec rozhodli, že převažujícím dojmem z minulých osmi měsíců nebyla beznaděj a lhostejnost k životu, ale  víra v jeho smysl. Z událostí, které mě pozitivně zasáhly a posunuly novým směrem, mimo setkávání s přáteli, můžu zmínit tyto dvě.

1.Pochod po stopách Rudolfa Vrby a Alfreda Wetzlera, kterým se v dubnu 1944 podařilo utéct z Ausschwitze, aby podali světu zprávu  o to, co zažili. Na cestě  z Osvětimi do Žiliny jsem objevil smysl připomínání si toho nejhoršího, co se člověku a lidstvu může stát. Rovněž jsem pochopil, že se to může kdykoli zopakovat.

2. Na cestách za uprchlíky na hranicích Evropy jsem nalezl hodnotu osobního kontaktu s trpícími a nechtěnými dětmi, ženami a muži. Objevil jsem, že radost z těchto setkání je vždy vzájemná a univerzální, tedy bez ohledu na původ, víru, věk a pohlaví.  

I díky těmto prožitkům se mou nejposlouchanější písničkou v roce 2015 stala skladba PJ Harvey Good fortune, kterou s vámi zde sdílím.

Pod dojmem těchto zážitků a v souladu s tím v co věřila moje žena Martina nám všem do roku 2016 přeji, abychom se co nejčastěji potkávali s těmi, které žijí na okraji zájmu naší společnosti, s těmi, které nikdo nevítá, s těmi, kteří jsou   “Outside the society”, jak o nich zpívá má druhá nejoblíbenější zpěvačka Patti Smith ve sladbě Rock n Roll nigger. Sdílím jí zde .