Po dlouhých prázdninách se děti vracejí ke svému psychoterapeutovi s potřebou ujistit se, že se nic moc nezměnilo. Stálost fyzického a mentálního místa je, podle mě, důležitá součást budování koherentího self. Pokud děti najdou u terapeuta a v terapeutovi objekty, které odolaly vlivům externí reality (čas a fyzický prostor) i vnitřní realitě (ztráta, agrese, a nevědomá destrukce a znovuvytvoření ve fantazii), jejich self bude posíleno o zkušenost stálosti a trvalosti. Jinak řečeno, emoční prožitek zmizení a objevení sebe sama je jeden z nejsilnějších motivů prvních terapeutických sezení po prázdninách. V tomto stadiu děti chtějí často hrát hru, kterou minulý školní rok hrály nejčastěji. Všiml jsem si, že až teprve po této přechodné fázi, začnou ve hře (v terapeutickém procesu) přibývat motivy a prožitky, které je během prázdnin obohatily.