To, co dítě v terapeutické situaci ( a samozřejmě v životě) nejvíce potřebuje, je prostředí,které mu dovolí růst ,zůstat nebo stát se kreativním,naplnit svoje předpoklady a stát se autonomním člověkem. Takovému prostředí Donald Winnicott říká „holding“. První podmínkou poskytování holdingu v terapeutickém vztahu, je budování vztahu s rodičem a získání jeho podpory pro terapii dítěte. Východiskem pomoci dítěti je pak uvědomění si představení si toho, že pocity a fantazie, které v konfrontaci se znepřátelenými rodiči prožíváme my sami, jsou do velké míry totožné s pocity a představami jaké s nimi prožívá jejich dítě.

V konfrontaci s neštěstím a/nebo s nenávistí matky k otci, otce k matce, a/nebo navzájem, prožívá dítě zmatenost, strach, nejistotu, lítost a naléhavou potřebu podpořit toho ohrožené na své existenci a identitě. V ideálním případě byla jeho existence, právo na život, hodnota, identita, self  od jeho narození odvozovány od dobrých vnějších a později vnitřních objektů rodičů, od dobrého objektu jejich dobrého vztahu, od dobrého, a hlavně celého objektu rodiny, které byly zvnitřněny a reprezentovány v jeho nevědomí jako dobré vnitřní objekty. Co dítě zažívá, jaký je jeho vnitřní svět, když se rodiče stanou fatálně rozděleni a postaveni proti sobě natolik, že vedle ztráty dobrých vnějších objektů, bude se muset vyrovnat i z jejich přeskupením a rozdělením na dvě až čtyři odlišné reality ve svém vnitřním prožívání.