Někteří známí a přátelé mě považují za Žida, což mi lichotí. Mají k tomu opravdu hodně důvodů. Mezi mé oblíbené spisovatele  patří I.B.Singer, Joseph Roth nebo Philip Roth, poslouchám Leonarda Cohena, miluji  filmy Woody Allena a bratří Coenů. Pracuji v oboru, který, zřejmě inspirován talmudem, založil Sigmund Freud. Bez objevů jeho dcery Anny a maďarské Židovky Melanie Klein a mnoha dalších, bych se nikdy nestal dětským psychoterapeutem. Mým nejlepším přítelem a svědkem na nejdůležitější svatbě byl Žid, který se zasloužil za pád komunismu na Slovensku a přiměl mě kdysi dávno ke psaní. Pravidelně podstupuji pochod z Auschwitze do Žiliny po stopách Vrby a Wetzlera, kteří se svým hrdinským útěkem pokusili zachránit stovky tisíc maďarských Židů. Veřejně vyjadřuji podporu  Izraeli v boji s jeho a naším nepřítelem. A kdyby nic jiného, tak svým špičatým nosem údajně nejen vypadám jako Žid, ale, když si nechám vyrůst plnovous, dokonce i jako rabín :).

Přes všechny tyto “důkazy” však ty, kteří si o mě myslí, že jsem Žid, musím zklamat. Maďarský spisovatel a nositel nobelovky Imre Kertész, kterého díla do češtiny skvěle přeložily Dana Gálová a Adéla Gálová, na svoje židovství nahlíží jako na ortel smrti. Být Židem se u něj rovná prožitku odsouzeného člověka, který si “kope hrob v nebi”, anebo se v lepším případě identifikuje s obrazem plešaté Židovky v červeném županu. Já bohužel anebo naštěstí nemůžu být Židem, protože židovství podle mě není  volbou, nýbrž osudem. Nemůžu se hlásit ke všemu dobrému a intelektuálně lechtivému, co mi židovská kultura a náboženství přináší, bez toho abych nesl jejich těžký osud. Nemůžu se stát Židem bez toho, abych se cítil vyvolen a vinen zároveň.

Vyvolen za to, že jsem výjimečný a vinen za to, že jsem přežil.