Zítra se chystá další řetězová demonstrace namířena proti paktu prezidenta a (zatím) vicepremiéra. Je to chválihodný počin, a sám jsem se druhé demonstrace zúčastnil.Jako statisíce lidí v tomto státě (doufám) i já vnímám nebezpeční oligarchizace společnosti prostřednictvím koncentrace mediální, finanční a státní moci v rukou AB a několika domácích a východních obchodních skupin, které, podle mého názoru, řídí našeho prezidenta. Proto! tyto demonstrace podporuji. Na druhou stranu mám k nim pár výhrad…
Na středeční demonstraci se mi kupříkladu nelíbily dvě věci. Tou první byla rétorika některých osob (ností) z pódia pod koněm sv.Václava. Obávám se, že emotivní a silácké vyjadřování a ostré vymezování se proti komukoli slouží těm, kterým rozdělení a atomizace společnosti (a potažmo i rodin) vyhovuje. Napadá mě zde paralela s Mečiarem, kdy byla slovenská společnost (i rodiny) téměř fatálně rozdělena a ochromena více než deset let.
Vyvolávání hněvu stejně jako posilování pocitu, že (jenom) my máme tu pravou pravdu a (jenom) my jsme ti hodní (ti co nekradou, nechtějí komunismus, nekorumpují, nenechají se koupit “rusáky” či Číňany , atd…….) vede k polarizaci vztahů mezi lidmi jak na úrovni větších, tak menších skupin. Tyto projevy navíc nevyhnutně přitahují “psychopaty”, tzn lidi, kteří životně potřebují mít nepřítele a viníka, kterého by mohli beztrestně obvinit ze svých “posraných” životů.
Dalším rizikem vyhrocování vztahů mezi členy společnosti, ke kterému hromadné demonstrace a hnutí podle mého (i nechtěně) přispívají, je fakt, že silné emoce často zatemňují myšlení. Silný strach a vztek stírají rozdíly mezitím, co se skutečně děje a tím, co se děje v naší fantazii. Co když se u nás skutečně bude zavírat za jiný názor anebo dokonce vraždit? Co když budou politici podporovat a organizovat pogromy na menšiny, tak jak se to u nás v minulosti už dělo? Budeme zase mávat vlaječkami a klíčky? Nejspíš zalezeme a ukryjeme se do bezpečí. Postavit se proti konkrétnímu násilí a konkrétním viníkům je totiž skutečně těžší, než každý rok zvonit klíčky pod Václavem. Což je druhá věc, která mi na demonstraci vadila. Když jsem poprvé a naposledy v životě zvonil klíčky, protestoval jsem proti padesátiletému komunistickému teroru. Teď protestuji ve svobodné a bohaté společnosti a s kamarádem pak jdeme na plánované pivo.
Vyjadřovat veřejně názor a tlačit na demokraticky zvolené politiky je určitě legitimní a potřebné. Neměli bychom však ztrácet soudnost a poddávat se strachu a uměle vyvolaným emocím. Žijeme v dobré době, kdy namísto strachu a zloby může převládnout pocit sounáležitosti a přijetí i těch, které jsme svými argumenty ještě nepřesvědčili. A o získávání “těch druhých” v rodinách, na pracovištích, v bydlišti anebo v médiích jde především. AB a prezidentovi rádci to vědí nejlépe.