Znáte ten pocit. Čistíte odpad a vylije se Vám do umyvadla hromada špíny, o které jste neměli vůbec tušení. Hnus, děs. Je toho mnohem více, než jste čekali, než jste si dokázali představit. Podobný pocit mám zakaždým, když se od klientů, v důvěrné atmosféře terapeutického sezení, dozvím o události, s kterou se dříve nikdy nikomu nesvěřili. Konkrétní situace, kdy se stali obětí sexuálního zneužití ze strany dědečka, nevlastního otce, bratrance, strýce, nevlastního bratra, starší sestry, trenéra, učitele či jiné blízké dospělé osoby, jsou málokdy izolované a neopakované. Zejména při vzpomínkách na zneužití v rodině se vyrojí řetězec událostí, ve kterých jsou nebo byli zneužíváni jiné děti. Když se klienti někomu z rodiny svěří, často se dozvídají, že zdaleka nejsou sami. Dozví se o zneužívání nejen v době, kdy se jim dělo, ale i  v minulosti, v předešlých generacích. Reagují pak často otázkou: “Proč jste mi to neřekli? Odpovědi se však nedočkají.

Jakoby bylo zneužívání rodinným tajemstvím. Jakoby bylo tajnou rodinnou tradicí, o které každý zasvěcený ví. Bohužel však ne ti, kteří jsou nejvíce ohroženi.