Dílo Lao’C je interpretováno a překládáno různě. Sám ho chápu následovně:
Téměř nic není a skoro všechno je. Současně. To ‘téměř’ znamená, že to nemusí být vždycky pravda. “Téměř” je prostor, ve kterém se rodí nové významy. Tam vzniká život.
Nic není jisté. Kdyby to jisté bylo, život by se přestal vyvíjet. Nevznikaly by nové obsahy, tvary, děje.
Nejistota je podmínkou jistoty, tak jako prázdno je podmínkou plnosti.
Vše není bez ničeho a proto muže byt život šťastný.
Věci se nedějí, protože to někdo chce anebo způsobuje. Věci se dějí, protože se dějí. Nejsou dobré ani špatné. Věci prostě jsou.
Dobro nemůže být bez zla, a zlo nemůže být bez dobra. Příčinou zla není vina. Zlo je bez příčiny . Zlo prostě je, tak jako je dobro.
Je důležité brát to, co je a tak, jak to je. Zkreslené vnímání věcí a jevů, způsobuje to, že nedovedeme přijmout dobro a proto nedokážeme být dobří. Jsme dobří pouze dodatečně a podmíněně. A tím jsme možná zlí. Protože zlo potřebuje dobro, aby se od něj odlišilo.
Pokud zlo vnímáme deformovaně, tedy perverzně, tzn.tak, že zlo není tím, čím je, tak jej nedokážeme odmítnout a tím jej přijímáme.
Zkreslené vnímání dobra nastává tehdy, kdy se zabýváme více příčinami a zdroji dobra (Bůh. svatí, idey,..), než dobrem samotným. Chceme se stát někým, kdo by byl dobrý, namísto toho, abychom dobří byli.
U zla hledáme vinu a viníky. Ale zlo nemá žádné důvody.
Věci nejsou dobré či špatné. Věci prostě jsou. Věci se prostě dějí už miliony a miliony let. Dříve, než vzniklo vnímání, člověk, lidstvo a kultura. A proto jsou věci přirozeně nezávislé na naší vůli, přáních a obavách. Věci se dějí podle zákonů, které jsou staré miliardy let. Proto jsou stálejší, odolnější a pevnější, než naše historická, životní zkušenosti, touhy, nápady a emoce.
Tao je Tao. Je věčné, protože trvá. Nebude, nebylo, ale je.
Utrpení má smysl. Zřejmě v tom, že z něj povstává změna. Vždy, když je utrpení, něco se zrodí. Ale to nemusí být celý jeho smysl. Protože věci se dějí.
Svět existuje ze své podstaty, ne proto, aby nám něco dával, nebo bral. Mám z toho skvělý pocit.
Svět- Tao, nás a všechno přesahuje a v tom je naše útěcha. Svet je dobrý, protože na nás nezávisí. Nikdy a v ničem. Závisí jen na sobě, na svých zákonech, které trvají od věčnosti. Pokud se jim podřídíme, a nebudeme mu vnucovat naše zákony, vyplývajících z našich představ a emocí , můžeme být dobří. Tak jako je dobrý svět. Tao.
Takto se můžu podřídit své bolesti a dokonce i své smrti. Nemůžu se však podřídit bolesti a umírání člověka, kterého nejvíc ze všech a ze všeho miluju.
Asi proto mi láska přijde mocnější než Tao.