Povídání o dětech a mojí nové knize Síla nevysloveného
Rozhovor pro slovenský Denník N. „Rodič stále potrebuje niečo robiť, lebo má pocit, že to pre dieťa nie je dosť stimulujúce, že sa dosť neučí, tak to zmení a navrhne mu zase niečo iné. Deti sú tak vytrhnuté z činností, ktoré by im pomohli aj pri regulácii ich emócií,“ upozorňuje v rozhovore slovenský rodák, ktorý už 20 rokov pôsobí v Česku.
Rozhovor pro časopis MAGNUS, magazín pro přátele a priatelov J&T banky
Slavný britský psychoanalytik Donald W. Winnicott kdysi objevil v lidské mysli místo, kde sídlí hra, kultura a veškeré symboly. Prostor, který nazval třetím, intermediálním nebo přechodovým prostorem, vyplňuje vzdálenost mezi matkou a závislým dítětem.
Zvu vás na besedu 27.5, 19,00 s názvem “Vše, co jste chtěli vědět o dětech a báli jste se zeptat”. Akce bude veřejná ve Fortně, v klášteře bosých karmelitánů na Hradčanském nám. 3. v Praze.
Narodil jsem se dva měsíce před vpádem “spřátelených armád” sovětského bloku. Po padesáti dvou letech se cítím se na vrcholu svých sil a věřím, že pořád patřím do středního věku. Současná “zdravotní” situace mě nějak zvlášt neděsí. Děsí mě situace společenská.
Milé klientky a klienti, v mimořádné epidemiologické dispozici jsem vám k dispozici s rouškou a online na whatsApp, messenger nebo hangouts.
Dnes je to 75 let co se v Terezinskem ghettu narodil FEDOR GÁL. Zde je text který jsem o něm napsal před 3 lety do jeho životopisni knihy od Karla Sudora: „Zdravý, mladý a dynamický“.
Informační příručka pro rodiče i profesionály, v angličtině
Nemyslel jsem, že budu někdy komentovat Game of Thrones, ale musím. Nikoli jako filmový kritik, který by si všiml scenaristických nesrovnalostí, týkajících se třeba časové osy, účelových pornografických scén nebo psychologické nevěrohodnosti hrdinů, ale jako dětský terapeut.
Věrný a nádherný obraz vnitřního světa dítěte, kterému se narodí sourozenec. Doporučuji.
Rozmohl se nám takový nešvar. Každý se vyjadřuje anebo přímo hodnotí něco, s čím nemá žádné anebo minimální osobní zkušenosti a o vzdělání ani nemluvě. Nejvíc tento jev samozřejmě bují na sociálních sítích. Když se objeví zasvěcené a hodnotící stanovisko k něčemu, co souvisí s mým vzděláním a prací, tak mám dvě možnosti. Buď názor ignorovat a nechat na poučených sledovatelích, ať sami posoudí relevantnost informace, anebo jej v případě velkého omylu revidovat svým vlastním vyjádřením. Protože se často jedná o zájem dětí, tak jsem nucen volit tu nepohodlnější a nevděčnější možnost. Takto vznikl i můj komentář k aplikované behaviorální analýze (u nás se tomu nesprávně říká ABA terapie) autistických dětí.
Jaroslava Koníčková shrnuje některé mé myšlenky pro eduworld.sk
“Carpe diem”, zní reklamní nápis na autobuse, krerý vozí lidi z uprchlického tábora do skladu organizace, která jim vydává oblečení, zubní pastu a teplé jídlo. Šestkilometrová trasa tam a zpátky stojí dvě euro, kvůli kterým rodinám s dětmi stojí za to, aby jí absolvovali pěšky. Nabírám je po cestě s igelitkami nacpanými oblečením, které jim poslali ženy a muži s konfekční velikostí L, XL, nebo XXL.
Známému se nedávno narodilo první dítě – chlapeček. Bohužel se narodil předčasně, v důsledku čeho má řadu “mozkových dysfunkcí”. Můj známý se velmi trápí. Nedokáže se těšit z dítěte tak, jak by si přál. Nikam s ním nechodí, neukazuje se s ním na veřejnosti, protože “vyvádí” a péči nechává převážně na manželce. Ve slabé chvilce přiznává, že se za něj stydí.
Článek prof. Marka Solmse, neuropsychoanalytika