Na základě klinické a terapeutické práce s dětmi a dospívajícími jsem došel k závěru, že současný systém přijímání dětí na střední školy představuje významné riziko pro jejich duševní zdraví a psycho-sociální vývoj.
Denně poslouchám a léčím děti, které se v nejzranitelnějším věku vzdávají svých přirozených potřeb objevovat, zažívat a experimentovat s novými věcmi. Děje se tak z důvodu nepřiměřeně náročné přípravy na přijímací zkoušky zejména na víceletá gymnazia. Domnívám se, že za jejich chronický stres, emoční vyčerpání a ztrátu radosti z hraní a tvořivosti, nemohou pouze jejich ambiciózní rodiče, ale hlavně nezdravé konkurenční a kompetitivní prostředí, které děti nutí do čím dál vyšších akademických výkonů a kumulace vědomostí. Český školský systém selhává nejen ve způsobu výběru a potenciálnímu znemožnění vyššího vzdělávání každému, kdo má o něj zájem, ale i v tom, že děti na splnění svých nesmyslných podmínek sám nedokáže připravit. Děti a jejich rodiče se tak dostávají do existenčního stresu a chronické klinické úzkosti z toho, že na základně jednoho nebo dvou testů obsahujícím spoustu nesmyslných, pro život nepodstatných informací, může být rozhodnuto o celé jejich budoucnosti. Je to zdraví nebezpečný systém, který ohrožuje už tak těžce zkoušené duševní zdraví těch, které jsme nedávno podrobili sociálnímu experimentu ve formě kovidové izolace, z které se mnozí žáci dodnes nevzpamatovali.