Jeden z cílů psychoanalyticky orientované terapie dětí a dospívajících je dosažení změn ve vnější realitě prostřednictvím změn ve vnitřní realitě. Do vnější reality řadíme i chování a vnější vztahy dítěte. Pod její změnou rozumíme především změnu intrapsychických pracovních modelů, které jsou výsledkem přeměny nejisté a/nebo dezorganizované vazby na bezpečnou/organizovanou vazbu. Výsledkem této změny je nastartování emočního vývoje a psychický růst. Místem a nástrojem psychické změny je terapeutický vztah. Autoři na příkladu tří kazuistik demonstrují proces vytváření a působení terapeutického vztahu v odlišných vnějších podmínkách.

Asi neřeknu nic nového, ale v této situaci mě napadá jedna vlastnost nebo emoce, ktera je pro Čechy prý typická a tou je závist.

Můj pes má na těle spoustu ran. Některé z nich jsou malé a povrchní a dost rychle se hojí. Další jsou rozsáhlé, hluboké a pořád otevřené. Ani po dvou měsících se nehojí tak, jak by měly. I když je  několikrát denně čistím, aplikuji masti, a tlačím dolu krkem antibiotika a prášky proti bolesti, je pravděpodobné, že kůže na nich se už nikdy nezacelí. Ta největší rána bude zívat zřejmě do konce jeho života.

Zítra se chystá další řetězová demonstrace namířena proti paktu prezidenta a (zatím) vicepremiéra. Je to chválihodný počin, a sám jsem se druhé demonstrace zúčastnil.Jako statisíce  lidí v tomto státě (doufám) i já vnímám nebezpeční oligarchizace společnosti prostřednictvím koncentrace mediální, finanční a státní moci v rukou AB a několika domácích a východních obchodních skupin, které, podle mého názoru, řídí našeho prezidenta. Proto! tyto demonstrace podporuji. Na druhou stranu mám k nim pár výhrad…

Včera se v Praze uskutečnil pochod “Pro life aktivistů”  na obranu “nenarozeného” života” a “přirozené ” rodiny, a proti “genderové ideologii”. Zúčastnily se ho asi stovky možná tisíce dospělých a dětí, porozených zřejmě přirozeně a svými přirozenými rodiči.