Category: Vybrané texty

Informační příručka pro rodiče i profesionály, v angličtině
Text přednášky na XXXIII. psychoanalyticko-psychoterapeutickém sympoziu v Opočně, 9.9.2016
Jedno z nejžádanějších témat pro účast na odborných konferencích a seminářích je psychického traumatu, zejména tehdy, když se vztahuje na děti. Termín „psychické trauma“ zdomácněl nejen na odborných fórech, ale i v běžných médiích. Novináři běžně referují o událostech, které způsobily lidem „těžké trauma“.
Význam vztahu v raném věku dítěte, přednáška na konferenci Pěstounství jako profese, dne 23.6.2015, Pardubice, org.MPSV
Přednáška na konferenci Asociace manželských a rodinných poradců, Medlov, 5.5.2014
Kdysi se na mne během jedné přednášky obrátila starší paní s otázkou, kterou výchovu jako odborník preferuji. Zda tu tradiční, anebo liberální. Podobné sugestivní a provokativní otázky dostávám snad od začátku své profesní a rodičovské kariéry. Klienti, kamarádky a novináři se mě pravidelně ptají, zda je lepší dát dítěti na zadek, anebo diskutovat o tom, co je nebo není v jeho zájmu.
Většina „patologie“ v sociálním a emočním fungování dětí souvisí s tím, jak dítě vnímá samo sebe. Jak si dokáže porozumět, jak rozumí jiným, zda se dokáže přijmout a mít se rádo.
Otřesný případ týrání dítěte je již několik dní „krytý“ medii téměř v přímém přenosu. Osmiletý chlapeček se ocitl v moci matky, která podle všeho minimálně několik měsíců neváhala systematicky ničit jeho život a lidskou důstojnost. Příběh malého Ondřeje má podle všeho štastnýkonec. Šílená matka je ve vězení a on je v péči lidí, kteří ručí za jeho duševní a tělesné blaho.
Snad neexistuje jiná oblast lidské existence, která by byla opředena tolika tajemstvími a mýty jako je sexualita a smrt. Tak jako stojí přání vládnout smrti na počátku každého transcedentního hledání, tak stojí snaha kontrolovat sexualitu u zrodu prvních pravidel lidského společenství.
Je to zvláštní a možná symbolické. Třetí výročí neonacistického pogromu na romskou rodinu ve Vítkově si média připomínají zprávou, že na rodinu Natálky je uvalena exekuce kvůli údajným dluhům. Maminka a její slavná dcerka jsou foceny s komentářem, že asi přijdou o dům nad hlavou.
Ještě dříve než se stihneme narodit, zaujmeme místo v mysli našich rodičů, ať si naše narození přejí či nikoli. Vstupujeme do vztahů, které následně rozhodují o naší existenci, vývoji a identitě nejen během dětství, ale i po velkou část našeho života. Postoje našich rodičů k nám se mění, do velké míry však zůstávají konsistentní protože se nejvíce odvozují od jejich osobní zkušenosti, zejména té, kterou získali ve vztazích s  vlastními rodiči.
Postupné osamostatňování a odloučení dětí od rodičů je oboustranně bolestivý proces. Trpí ten, který opouští i ten, který je opouštěn. Proces vzájemného vzdalování je téměř vždy spojen s akutní či latentní úzkostí zahrnující širokou symptomovou škálu, včetně panických atak.
V málokteré situaci se dospělí cítí tak bezbranně, jako když nad malým dítětem ztrácí kontrolu a moc. Emoce, které se v interakci s nepodrobivým, svéhlavým, negativistickým dítětem prožívají, patří k těm nejhůře kontrolovatelným. Nicméně, negativizmus a vzdor dítěte má v jeho vývoji místo nedlouho po narození.
V posledních letech, se z novin a elektronických médií čím dál častěji dozvídáme o případech mdětí, které se staly bětmi ubližování at už ve smyslu sexuálním, tělesném či psychickém. Veřejnost je otřesnými obrázky téměř vpřímém přenosu, opětovně vyděšena a šokována fenoménem násilím na dětech, jakoby to zažívala po prvé a se stejnou intezitou.
„Chová se jak blázen“, stěžuje si zoufalý rodič. „To děcko je naprosto nezvladatelné“, přidávají se naštvaní učitelé základních a mateřských škol. „Vaše dítě trpí syndromem hyperaktivity a poruchou pozornosti“, konstatují dětčtí lékaři a dětčtí psychiatři a protože „je to nemoc jako každá jiná“ rodičům malého „zloducha“ nabídnou medikaci.
„Jseš fakt debil,“, zakřičel na spolužáka a praštil jej do zad takovou silou, že odletěl na druhý konec učebny. Než se spolužák stihnul zvednout, Petr byl zase u něj a zuřivě mu začal kopat do hlavy. „Ty čuráku, kreténe, už nebudeš smrdět, ty svině“, řval a pokračoval by dál, kdyby jej vyučující a spolužáci neodtrhli. Napadený spolužák se svíjel v koutě.
Zkusme představit sami sebe, jak se procházíme zimní krajinou. Na okraji lesa objevíme zasněžený rybník po něm se prochází člověk, který si myslí, že led ho udrží. Najednou se ozve křupnutí a člověk se propadá do vody. Nedokáže ani křičet, ale my zdálky vidíme, jak se zoufale pokouší zachytit o okraj ledové kry.
Porušování pravidel sociálního soužití znepokojuje lidstvo od dob jejich vzniku. S jistou nadsázkou lze říct, že historie lidstva je spojena s historií zločinu. Snahy lidí o potlačení nezákonného chování jednotlivců byly v průběhu dějin odůvodňovány četnými sociálními, metafyzickými, tradicionalistickými či psychologickými výklady.
Šetnáctiletý Dominik ubil k smrti svou sedmačtyřicetiletou vychovatelku. Zpráva, která šokovala půlku země, na několik dní vytlačila z prvních stránek novin domnělé a skutečné podvody našich politiků a diskuse o financování jejich stran. Intenzivní i když krátkodobý zájem médií umožnil iniciování široké diskuse na téma násilí mezi dětmi a znovu otevřel otázku snížení věkové hranice trestní odpovědnosti.
Představme sebe, jak v noci bloudíme v hlubokém lese. Ve tmě se snažíme najít, něco co by nám dalo směr. Hledáme cokoli, co by nám pomohlo identifikovat naši polohu. Naše smysly pracují naplno. Nis nám neunikne. Rozeznáváme i nepatrný stín, jasně slyšíme šumění listí i záchvěv větru.