To, co dítě v terapeutické situaci ( a samozřejmě v životě) nejvíce potřebuje, je prostředí,které mu dovolí růst, zůstat nebo stát se kreativním,naplnit svoje předpoklady a stát se autonomním člověkem. Takovému prostředí Donald Winnicott říká „holding“.

Ptát se rodiče na to, jak vidí svoje dítě celkově, jak by jej popsali, může být pro některé z nich těžký úkol. Vyžaduje od nich, aby o synovi a dceři přemýšleli možná jinak, než na ně denně myslí, či nemyslí. Někteří rodiče nechápou, proč se ptám, co se jim na dítěti líbí, nelíbí, kam by chtěli aby dítě směrovalo, kým a kde jej chtějí vidět. Samozřejmě by jej chtěli vidět jako zdravé, šťastné a úspěšné.

Pravidelně se mi stává, že jsem zasažen případy zanedbaných a pokažených případů dětí a dospívajících v ohrožení. V důsledku nečinnosti a neodborného zásahu profesionálů jsou, podle mého subjektivního odhadu, stovky dětí ročně vystaveni iatrogennímu  působení v oblasti psychologické a psychiatrické péče.

Nedávno jsem u vína naslouchal  kamarádovi: “Tak už v srpnu bude zase Prague Pride, říkal jsem si, že bych šel, manželka by na to dokonce chtěla vzít i děti…”

Některé, především školní děti a raní adolescenti, před terapeuta předkládají řadu svých skutečných problémů. Ať už z vlastní vůle anebo z vůle rodičů, jej žádají, aby jim je vyřešil anebo přímo odstranil. V klinické praxi se pak stává, že terapeuti se pak začnou věnovat jednomu, nebo více z uvedených problémů, a vyhnou se tomu, co se doopravdy v dítěti odehrává.

Neoddělitelnou součástí psychoterapie dítěte je práce s jeho rodiči nebo rodičem. Široký pojem “práce s rodiči” má svoji formu, cíl a obsah, kterých bychom si měli být vědomi.

Diskusní relace Máte slovo odvysílaná Českou televizí dne 29.5.2014 vznikla na můj popud. Moderátorce paní Jílkové jsem zavolal po té, co jsem se konfrontoval s názory psychopatologa PhDr. Drbohlava v tisku a v TV /viz můj předešlý blog/. Tyto názory jsem považoval, v zájmu dětí a společnosti, za nutné korigovat.

Tento odkaz je citace “psychopatologa” Drbohlava, ve kterém se vyjadřuje o chlapcích, kteří napadli svého vychovatele ve výchovném ústavu Králíky. Podobné vyjádření tohoto “psychopatologa” jsem v minulých týdnech zaznamenal několik, dokonce i v pořadech ČT, např. HydePark.

Už několik týdnů se s přítelem Fedorem Gálem bavíme na téma “zlo”. Při diskutování o příčinách, definicích, hranicích nebo formách zla jsem si uvědomil, že vlastně už dvacet let se zlem zabývám téměř denně.

Já a můj pes jsme během dnešní “hygienické” procházky byli svědky neobvyklého úkazu. Po silnici vedoucí k blízké škole projelo velké Volvo, které řídil jeden malý kluk.

Falešné obvinění se sexuálního zneužití se typicky objevuje v rozvodových sporech o dítě. Jak ukazuje případ Mia Farrow a Woodyho Allena, sedmileté dítě nedokáže vnímat realitu v rozporu s tím, jak jí vnímá rodič, na kterém je závislé.