Většina „patologie“ v sociálním a emočním fungování dětí souvisí s tím, jak dítě vnímá samo sebe. Jak si dokáže porozumět, jak rozumí jiným, zda se dokáže přijmout a mít se rádo.

Otřesný případ týrání dítěte je již několik dní „krytý“ medii téměř v přímém přenosu. Osmiletý chlapeček se ocitl v moci matky, která podle všeho minimálně několik měsíců neváhala systematicky ničit jeho život a lidskou důstojnost. Příběh malého Ondřeje má podle všeho štastnýkonec. Šílená matka je ve vězení a on je v péči lidí, kteří ručí za jeho duševní a tělesné blaho.

Snad neexistuje jiná oblast lidské existence, která by byla opředena tolika tajemstvími a mýty jako je sexualita a smrt. Tak jako stojí přání vládnout smrti na počátku každého transcedentního hledání, tak stojí snaha kontrolovat sexualitu u zrodu prvních pravidel lidského společenství.

Je to zvláštní a možná symbolické. Třetí výročí neonacistického pogromu na romskou rodinu ve Vítkově si média připomínají zprávou, že na rodinu Natálky je uvalena exekuce kvůli údajným dluhům. Maminka a její slavná dcerka jsou foceny s komentářem, že asi přijdou o dům nad hlavou.

Ještě dříve než se stihneme narodit, zaujmeme místo v mysli našich rodičů, ať si naše narození přejí či nikoli. Vstupujeme do vztahů, které následně rozhodují o naší existenci, vývoji a identitě nejen během dětství, ale i po velkou část našeho života. Postoje našich rodičů k nám se mění, do velké míry však zůstávají konsistentní protože se nejvíce odvozují od jejich osobní zkušenosti, zejména té, kterou získali ve vztazích s  vlastními rodiči.

Postupné osamostatňování a odloučení dětí od rodičů je oboustranně bolestivý proces. Trpí ten, který opouští i ten, který je opouštěn. Proces vzájemného vzdalování je téměř vždy spojen s akutní či latentní úzkostí zahrnující širokou symptomovou škálu, včetně panických atak.

V málokteré situaci se dospělí cítí tak bezbranně, jako když nad malým dítětem ztrácí kontrolu a moc. Emoce, které se v interakci s nepodrobivým, svéhlavým, negativistickým dítětem prožívají, patří k těm nejhůře kontrolovatelným. Nicméně, negativizmus a vzdor dítěte má v jeho vývoji místo nedlouho po narození.

V posledních letech, se z novin a elektronických médií čím dál častěji dozvídáme o případech mdětí, které se staly bětmi ubližování at už ve smyslu sexuálním, tělesném či psychickém. Veřejnost je otřesnými obrázky téměř vpřímém přenosu, opětovně vyděšena a šokována fenoménem násilím na dětech, jakoby to zažívala po prvé a se stejnou intezitou.