Blog

„Chová se jak blázen“, stěžuje si zoufalý rodič. „To děcko je naprosto nezvladatelné“, přidávají se naštvaní učitelé základních a mateřských škol. „Vaše dítě trpí syndromem hyperaktivity a poruchou pozornosti“, konstatují dětčtí lékaři a dětčtí psychiatři a protože „je to nemoc jako každá jiná“ rodičům malého „zloducha“ nabídnou medikaci.
„Jseš fakt debil,“, zakřičel na spolužáka a praštil jej do zad takovou silou, že odletěl na druhý konec učebny. Než se spolužák stihnul zvednout, Petr byl zase u něj a zuřivě mu začal kopat do hlavy. „Ty čuráku, kreténe, už nebudeš smrdět, ty svině“, řval a pokračoval by dál, kdyby jej vyučující a spolužáci neodtrhli. Napadený spolužák se svíjel v koutě.
Zkusme představit sami sebe, jak se procházíme zimní krajinou. Na okraji lesa objevíme zasněžený rybník po něm se prochází člověk, který si myslí, že led ho udrží. Najednou se ozve křupnutí a člověk se propadá do vody. Nedokáže ani křičet, ale my zdálky vidíme, jak se zoufale pokouší zachytit o okraj ledové kry.
Porušování pravidel sociálního soužití znepokojuje lidstvo od dob jejich vzniku. S jistou nadsázkou lze říct, že historie lidstva je spojena s historií zločinu. Snahy lidí o potlačení nezákonného chování jednotlivců byly v průběhu dějin odůvodňovány četnými sociálními, metafyzickými, tradicionalistickými či psychologickými výklady.
Šetnáctiletý Dominik ubil k smrti svou sedmačtyřicetiletou vychovatelku. Zpráva, která šokovala půlku země, na několik dní vytlačila z prvních stránek novin domnělé a skutečné podvody našich politiků a diskuse o financování jejich stran. Intenzivní i když krátkodobý zájem médií umožnil iniciování široké diskuse na téma násilí mezi dětmi a znovu otevřel otázku snížení věkové hranice trestní odpovědnosti.
Archiv mých článků z roku 2012
Archiv mých článků z roku 2011
Archiv mých článků z ledna–dubna 2012
Člověku, na rozdíl od většiny živočichů, nestačí, aby byly uspokojovány jeho tělesné potřeby. K tomu, aby fungoval jako člověk, potřebuje mít identitu, místo mezi jinými lidmi, ve světě, ve své vnitřní realitě. Potřebuje zažít, že jeho existence má pro někoho smysl a také cenu. Tyto pocity nemůže získat nikde jinde než ve vztahu.
Představme sebe, jak v noci bloudíme v hlubokém lese. Ve tmě se snažíme najít, něco co by nám dalo směr. Hledáme cokoli, co by nám pomohlo identifikovat naši polohu. Naše smysly pracují naplno. Nis nám neunikne. Rozeznáváme i nepatrný stín, jasně slyšíme šumění listí i záchvěv větru.
Z klinických rozhovorů a terapií s “mými” adolescenty jsem nabyl dojmu, že snad neexistuje jiné období života, mimo stáří, kdy by bylo téma smrti člověku natolik blízké, jako v dospívání.
Nedávno jsem se setkal se svým kamarádem ze studií. Potkáváme se jednou, nebo dvakrát za rok. Naše setkání probíhají v přátelském duchu, ale zpravidla končí hádkou. Kamarád tvrdí, že nejsem schopen přijmout jiný názor a argumentovat.