Před pár dny jsem se vrátil z pochodu z Osvětimi do Žiliny. Zúčastnilo se jej asi 100  lidí z Čech, Slovenska, Polska, Velké Británie, Izraele, USA, Maďarska a Kanady. Nejmladšímu účastníkovi bylo patnáct, nejstaršímu 75 let.

Před pár dni jsem se vrátil z malého Maďarska. Z malého proto, že pro mnoho Maďarů je jejich skutečnou vlastní Maďarsko velké, zahrnující značnou část sousedních zemí. Nálepky na autech s historickou mapou Uherska, kopie starých map na zdech restaurací a domácností, přehlušují výroky politiků  “malé” maďarské vlády.

Pro některé děti může být rozchod rodičů prospěšný a to jak krátkodobě, tak dlouhodobě. Bezprostředně z něj těží zejména ty dívky a kluci, kteří zažívají násilí a otevřenou hostilitu. Úleva, kterou konec rodičovských hádek a vzájemného napadání anebo jednosměrné agresivity přinese, je úměrná délce a hloubce utrpení.

V posledních letech mám v rámci přednášek a supervizí v diagnostických a výchovných ústavech  možnost pravidelně se seznamovat s prací vychovatelů, učitelů, etopedů a psychologů. Jsou to odborníci v první linii, kteří pečují o ty nejméně “zvladatelné” děti a adolescenty. Zkušenosti, které od kolegů sbírám, jsou (doufám) stejně důležité a nenahraditelné, jako ty, které oni zažívají díky mě.

Milí čtenáři, klienti, všichni, co jste delší dobu sledovali, zda se objeví na mých stránkách něco nového. Dlužím Vám vysvětlení.

Dílo Lao’C je interpretováno a  překládáno různě. Sám ho chápu následovně.

Minulý víkend jsem měl možnost potkat zajímavé lidi – profesionály z diagnostického ústavu v MS kraji. Kolegové, kteří mě pozvali na seminář a supervizi, mluvili se se mnou zasvěceně o potřebách a osudech dětí, kteří se k nim na příkaz soudu dostávají.

Jakkoli soucítím s oběťmi teroristických útoků v Paříži, nesouhlasím s názorem, že se jedná o odlišnou záležitost, než jsou teroristické útoky v jediné demokratické zemi na blízkém východě – v Izraeli.