To, co dítě v terapeutické situaci ( a samozřejmě v životě) nejvíce potřebuje, je prostředí,které mu dovolí růst, zůstat nebo stát se kreativním,naplnit svoje předpoklady a stát se autonomním člověkem. Takovému prostředí Donald Winnicott říká „holding“.

Ptát se rodiče na to, jak vidí svoje dítě celkově, jak by jej popsali, může být pro některé z nich těžký úkol. Vyžaduje od nich, aby o synovi a dceři přemýšleli možná jinak, než na ně denně myslí, či nemyslí. Někteří rodiče nechápou, proč se ptám, co se jim na dítěti líbí, nelíbí, kam by chtěli aby dítě směrovalo, kým a kde jej chtějí vidět. Samozřejmě by jej chtěli vidět jako zdravé, šťastné a úspěšné.

Pravidelně se mi stává, že jsem zasažen případy zanedbaných a pokažených případů dětí a dospívajících v ohrožení. V důsledku nečinnosti a neodborného zásahu profesionálů jsou, podle mého subjektivního odhadu, stovky dětí ročně vystaveni iatrogennímu  působení v oblasti psychologické a psychiatrické péče.

Nedávno jsem u vína naslouchal  kamarádovi: “Tak už v srpnu bude zase Prague Pride, říkal jsem si, že bych šel, manželka by na to dokonce chtěla vzít i děti…”

Některé, především školní děti a raní adolescenti, před terapeuta předkládají řadu svých skutečných problémů. Ať už z vlastní vůle anebo z vůle rodičů, jej žádají, aby jim je vyřešil anebo přímo odstranil. V klinické praxi se pak stává, že terapeuti se pak začnou věnovat jednomu, nebo více z uvedených problémů, a vyhnou se tomu, co se doopravdy v dítěti odehrává.

Neoddělitelnou součástí psychoterapie dítěte je práce s jeho rodiči nebo rodičem. Široký pojem “práce s rodiči” má svoji formu, cíl a obsah, kterých bychom si měli být vědomi.

Diskusní relace Máte slovo odvysílaná Českou televizí dne 29.5.2014 vznikla na můj popud. Moderátorce paní Jílkové jsem zavolal po té, co jsem se konfrontoval s názory psychopatologa PhDr. Drbohlava v tisku a v TV /viz můj předešlý blog/. Tyto názory jsem považoval, v zájmu dětí a společnosti, za nutné korigovat.

Tento odkaz je citace “psychopatologa” Drbohlava, ve kterém se vyjadřuje o chlapcích, kteří napadli svého vychovatele ve výchovném ústavu Králíky. Podobné vyjádření tohoto “psychopatologa” jsem v minulých týdnech zaznamenal několik, dokonce i v pořadech ČT, např. HydePark.

Už několik týdnů se s přítelem Fedorem Gálem bavíme na téma “zlo”. Při diskutování o příčinách, definicích, hranicích nebo formách zla jsem si uvědomil, že vlastně už dvacet let se zlem zabývám téměř denně.

Já a můj pes jsme během dnešní “hygienické” procházky byli svědky neobvyklého úkazu. Po silnici vedoucí k blízké škole projelo velké Volvo, které řídil jeden malý kluk.

Falešné obvinění se sexuálního zneužití se typicky objevuje v rozvodových sporech o dítě. Jak ukazuje případ Mia Farrow a Woodyho Allena, sedmileté dítě nedokáže vnímat realitu v rozporu s tím, jak jí vnímá rodič, na kterém je závislé.

V psychoanalýze se termín narcismus nebo narcistický používá v různých významech a souvislostech. Velmi zjednodušeně by se dalo říct, že společným jmenovatelem tzv.narcistických poruch je ztráta nebo nedostatek sebeúcty, nízké sebehodnocení, nedostatek sebedůvěry, obava z toho, že nic neznamenáme, že nemáme žádnou cenu či význam…

Již několik dní trvá obecné a mediální pozdvižení ze zvolení “vůdce” politického hnutí hlásícího se k extrémně nacionálním a protiromským postojům. Obávám se, že pohoršení nebude trvat déle než týden, možná dva. Média si najdou jinou senzaci, “slušná většina” se na novou politickou realitu dobře adaptuje a Romové se budou ještě více bát a schovávat ve svých chatrčích.

Znáte ten pocit. Čistíte odpad a vylije se Vám do umyvadla hromada špíny, o které jste neměli vůbec tušení. Hnus, děs. Je toho mnohem více, než jste čekali, než jste si dokázali představit. Podobný pocit mám zakaždým, když se od klientů, v důvěrné atmosféře terapeutického sezení, dozvím o události, s kterou se dříve nikdy nikomu nesvěřili.

Jsem toho názoru, že obecně přijímaná, a některými odborníky paušálně potvrzovaná teze o negativním vlivu rozchodu rodičů na dítě vychází nejen z objektivní reality, ale hlavně  z idealizovaného obrazu RODINY.  

Jedním z cílů  psychoterapie dětí by mělo být dosažení dobré adaptace na vnější realitu. Paradoxně toho dosahujeme tím, že jsme v kontaktu s jejich vnitřní realitou. Psychoanalytická terapie “neulítává” jedním nebo druhým směrem, alespoň by neměla.

Nedávno jsme přednášel pro kolegy z jednoho krizového centra pro děti v Brně. Z diskuse vyplynulo několik problémových okruhů,  které část odborníků a veřejnosti trápí čím dál více. Kolegy, pracující s ohroženými a traumatizovanými dětmi, podobně jako mě nejvíce znepokojuje situace kolem dětí rozvedených nebo rozvádějících se rodičů, kteří se navzájem nenávidí a kteří využívají soudní, právní a sociální systém k tomu, aby týrali a kontrolovali svého bývalého (?) partnera nebo partnerku.

Civilizovaný svět minulé týdny prožíval vražedný útok na Boston. Otázky bez odpovědí se na hrnuly ze všech stran. Byli to muslimští teroristé anebo pravicoví radikálové? Byli z USA, Afganistánu anebo z Kaukazu? Byli najatí, osamělí, vycvičení vrahové, neúspěšní emigranti, sportovci, byl to domácí násilník, a nadějný student?

Mám rád farmářské trhy. Ne proto, že bych byl nadšený ekolog nebo naivní Pražák, který se posadí na zadek, když mu někdo ukrojí krajíc skutečného chleba.